Diagnóza psychického onemocnění existuje v rámci klasické medicíny. Často k terapeutům přicházejí klienti, kteří dlouhodobě navštěvovali klinického psychologa nebo psychiatra. Jejich léčba byla založená především na psychofarmaceutické medikaci.
Někteří klienti se sami rozhodli, že takový druh léčby nechtějí, protože jsou si vědomi možné závislosti na lécích. Někteří farmaceutickou léčbou prošli, léky jim nepomohly a v mnoha případech se po nich cítili ještě hůř. Krátkodobá medikace akutních stavů je praktická, žádoucí a v pořádku, avšak v praxi vidím, že ona krátkodobost se většinou „zvrtne“, a stane se z ní několikaleté chemizování těla a mysli. Klienti, kteří přijdou za terapeutem po takovéto předchozí neúspěšné odborné léčbě, většinou přijdou se stanovenou lékařskou diagnózou.
Diagnóza je umělý konstrukt
Regresní terapeut vychází z toho, že žádné „škatulky“ a diagnózy neexsistují. Je si dobře vědom, že diagnózy psychických onemocnění jsou umělými konstrukty, které vytvořily „šuplíky“ pro soubory symptomů, kterými pacient trpí. Je však velmi důležité, aby regresní terapeut, ale i jakýkoliv jiný terapeut, měl přehled o lékařských diagnózách a jejich projevech (symptomech). Symptomy jsou velmi důležitým vodítkem pro jakéhokoliv terapeuta k tomu, aby si udělal základní představu o tom, jak se klient cítí a co prožívá. Na jejich základě si uvědomit možnou progresi onemocnění, rizika spojená s terapií, ale i celkové riziko práce s konkrétním klientem. Podceňování odborné znalosti psychopatologie může praxi regresní terapie pokazit především začátek terapeutického procesu při volně zpracovávaného tématu.
Vliv diagnózy na klienta
Regresní terapie přistupuje ke klientovi na základě zkušenosti, že veškeré psychické a psychosomatické „nemoci“ vznikají díky prožitému a nezpracovanému traumatu. Klient tedy má v menší či větší míře v podvědomé paměti uložené vlastní emoční a mentální prožitky, které subjektivním spouštěčem vstoupily do vědomí, kde se usadily a rozvíjely.
Moderní psychologie a psychiatrie má zvýšenou potřebu stanovování diagnóz, což v důsledku může vést i ke zhoršení klientova stavu. Pokud někomu psycholog a diagnostik sdělí, že trpí tou či onou poruchou, její název sám o sobě působí jako zaklínadlo. První, co klient udělá je, že si začne zjišťovat, jak se ona diagnóza nebo porucha projevuje, zjistí, že opravdu většinou symptomů trpí, a zbytek symptomů, kterými netrpí, si leckdy podvědomě vsugeruje. Jeho ego má určitou spokojenost, jelikož má iluzorní jistotu, že již ví, co mu je. Jeho stavy již nejsou záhadou, ale spadají do zcela legitimní škatulky diagnóz, kterou trpí poměrně velká část populace.
A to je přece úleva – mít pocit, že je normální a legitimní mít psychické problémy, protože je má přece tolik lidí, kteří mají stejnou diagnózu. Uvedení klienta do stavu normálnosti existence v psychické patologii nemá celkově prospěšný vliv na budoucí možné zbavení se psychických problémů a často vede k mylné interpretaci klientových potíží. Klient pak žije v iluzi svého „onemocnění“, se kterým se postupně smíří, zvláště, pokud je prognóza na vyléčení, medicínsky, nulová.
Regrese řeší příčinu, nikoliv symptomy
Regresní terapeut pracuje s emocemi, myšlenkami a tělesnými pocity (psychosomatika). Neuvažuje v rámci diagnóz, ale v rámci pocitů. Regresní terapeut, který zná teorii osobnosti v rámci teoretické koncepce Regresní terapie (Hlubinné abreaktivní psychoterapie) ví, že klient má v podvědomí uložené emoční, mentální a fyzicky pocitové obsahy traumat, které vyvolávají určitý stav. Tento stav je pro mnohé diagnózou, ale pro regresního terapeuta stále zůstává jen stavem.
Diagnóza pak z jakéhokoliv hlediska není ničím jiným, než pokusem o zjednodušení klientova skutečného stavu do jednoho odborného termínu, ideálně názvu psychického onemocnění.
Cílem regresního terapeuta je odstranit stav, který skutečně existuje, nikoliv diagnózu, která je vědecky smyšleným termínem, označující tento stav. Regresní terapeut ví, že psychický či fyzický stav, ve kterém se klient nachází, nevznikl nějakou náhodou nebo změnou v organismu, která je geneticky podmíněná. Ví, že se nepřihodil jen tak. Je si dobře vědom, že každý klientův stav má svou specifickou příčinu a skutečný, hmatatelný důvod právě v klientově minulosti. A každý regresní terapeut chce v procesu terapie jediné – pomoci klientovi se dostat do této příčiny a trvale ji zpracovat.
Klára Hanzalová, 13.10.2017
