Z praxe
Vzhledem ke smutné skutečnosti, že se mi do poradny dostává čím dál více klientů, kteří užívají antidepresiva či jiné léky, které mají „léčit“ jejich psychické problémy, rozhodla jsem se vyjádřit zde své stanovisko k tématu užívání léků před či v průběhu regresní terapie.
Vycházím jak ze základů teorie Regresní hlubinné psychoterapie, tak i z vlastní terapeutické praxe.
V zásadě se ukazuje nevhodnost užívat jakékoli antidepresiva či útlumové léky před terapií a během terapie. Práce s klientem, který má organismus prosycený nepřirozenými chemickými látkami, jenž ovlivňují kognitivní a celkové psychické funkce, je téměř nemožné. Práce v regresi je založená na ničím nezkresleném vnímání a prožívání klienta. Pracuje s přirozeným klientovým nastavením – tedy s emocemi a psychickými procesy právě v jejich neharmonické podobě. Sezení jsou pak, jednoduše řečeno, ztrátou času, jak pro klienta samotného tak i pro terapeuta. Klient často nedojde v terapii nikterak daleko a výsledky zlepšení jeho potíží se nedostavují. V takovém případě doporučuji klientovi jinou terapeutickou techniku, která zvládne působit i na chemicky změněnou psychiku.
Antidepresiva v terapii
Praxe ukazuje, že velmi často paradoxně dochází k jevu, kdy antidepresiva „nezaberou“ a psychické stavy klientů se naopak zhoršují. Klienti pak řeší svoje potíže zvýšenou medikací či přechodem k jinému preparátu s obdobným účinkem. Vzniká pak fenomén začarovaného kruhu. Klient zpravidla dochází k postoji, že léky bude brát raději celý život, než aby přemýšlel o jiné možnosti uzdravení. Na to již nemá vnitřních sil.
Proč je medikace nevhodná
V regresi se jde hluboko do psychické struktury, do hlubin podvědomí, o kterých běžně vnímající člověk na vědomé úrovni nemá ani tušení. Léky na psychické potíže způsobí, že postaví mezi vědomím a hlubšími vnitřními strukturami psychiky – podvědomím něco jako neprorazitelnou zeď. Byť by byl terapeut sebeschopnější, „nevykřeše“ z klienta potřebné postřehy, které vedou k vyřešení jeho potíží. Zpravidla také dochází k tomu, že klient není schopen plného uvědomění si problému, jak vědomě, tak především na prožitkové bázi. Laicky řečeno, léky klientovy „namluví“, že nemá vlastně valný problém. Navíc si takový zameditovaný klient nedokáže plně uvědomit, co vlastně prožívá a těžko vnímá vlastní skutečné nepříjemné pocity. V průběhu terapie není schopen plného prožívání, které je, v procesu zpracování problému, neodmyslitelné.
Pokud je regrese založena na hledání příčiny klientových problémů a na zpracovávání nepříjemných pocitů psychických i psychosomatických, není pak, díky vyše uvedeným skutečnostem, možné dosažení touto metodou žádných výsledků.
Jaké jsou výsledky v terapii regrese s medikovaným klientem
Avšak i já, přiznávám, jsem porušila zásadu práce s mediakovanými klienty. V naprosté většině případů tomu bylo tak, jak jsem Vám výše popsala. Ukázalo se, že hlavním problémem všech těchto klientů byla závislosti na jejich lécích, která byla silnější než touha svůj stav změnit.
Hlavní problém všech těchto lidí byl sklon k závislostem a neschopnost čelení životu silou vůle s vlastní přirozenou psychikou, která jim byla „dána do vínku“, a se kterou přišli vybaveni na tento svět. Jejich sklon k závislosti obecně se jim transformoval do závislosti na lécích a na stavech, které po nich prožívali. Bohužel.
Z celé řady lidí, se kterými jsem pracovala, se pouze přibližně 56 klientů zbavilo závislosti a terapie pak probíhala bez potíží. 56 klientů je však nedostatečná bilance.
Další, neméně příjemnou skutečností, je to, že leckdy, i povysazení léků, zůstavá v těle přílišné množství toxinů a jiných látek. Myšlení člověka se nastaví nepřirozeně, neuronové spoje se naučily fungovat „podle léků“. Přirozené fungování psychických procesů je tedy handicapované. Člověk musí delší dobu čistit a detoxikovat organismus, což zpravidla je dlouhodobý proces, který s sebou přináší značné potíže.
